Sociální systémy způsobují hněv vůči ostatním, kteří podle nás nedělají „správné“ věci

Peníze jsou v podstatě zdroje, tzn. náš čas, energie, úsilí, naše bohatství. Je logické, že budeme naštvaní, pokud s naším bohatstvím bude někdo jiný zacházet tak, jak bychom s ním my sami nezacházeli. Proto není řešení mít sociální stát, protože akorát buduje nenávist vůči různým lidem.

Objevuje se často argument, že bez státu by nebylo zaručeno, že by pomoc dostal „každý, kdo ji potřebuje“. Co to ale vlastně znamená? O přidělování zdrojů musí někdo rozhodovat, a pokud někdo přiděluje cizí zdroje, vzniká riziko morálního hazardu. Jenom přenesení zodpovědnosti rozhodování na stát. Stát bude ten, kdo bude rozhodovat, jestli si někdo zaslouží podporu, a ne neziskovka, jinak je model stejný. Stát vytváří iluzi konsensu, i když je spíš výsledek činnosti zájmových skupin a zájmů politiků než zájmů většiny.